Na dražbě

Říká se, že člověk má zkusit všechno. Zazvoní  telefon a ženský hlas se ptá, zda by bylo možno prohlédnout a zkontrolovat vozidlo před dražbou, kterou pořádá příští týden brněnský exekutor. Volá zájemkyně o koupi, chce se dražby zúčastnit. Dražba se koná  v pátek v 10 ráno, prohlídka vozidla možná na téže adrese v den dražby od 9,00.

Proč ne, OK, domluveno.

Krátká kontrola zjištěného VINka naznačuje, že nájezd km by mohl sedět. Ford Transit 260 rok  2011 ve výbavě  tzv. “holátko” (vozidlo na rozvoz balíků) se stokoňovým motorem 2.2 TDCI.

Vyvolávací cena 38 a půl tisíce Kč, odhadní cena dle exekutora 108 tisíc. Uvidíme.

V den dražby jsme dohodnuti na setkání na místě v 9,00. Do rána nám napadlo trochu  sněhu, před Brnem malá dopravní kalamita, na místo přijíždím cca 9,05. Klientka tam již čeká, zvolna se trousí zájemci o prohlídku před dražbou. Kromě Tranzita se draží i vedle stojící starší VW Sharan – ten nás však nezajímá. My se budeme věnovat jen Fordu Tranzit.

Konečně přichází někdo z exekutorské kanceláře a smetáčkem ometá zaparkovaného Sharana. Poté další člověk konečně odemyká ohrádku, kde stojí dodávka Ford.

Na hodinkách 9,15. Asi pověstná “akademická čtvrthodinka.”

Abychom  celou věc urychlili, chopím se sám  vlastního  smetáčku  a rychle ometám  zasněženého Forda. Pán od exekutorů odemyká kabinu vozidla  a praví “No, má to ale vybitou baterku, stojí nám tu asi 4 měsíce“.

Zajímavý přístup k předvedení předmětu dražby, nicméně jsme podobnou situaci předpokládali.

Otevřu motorový prostor Tranzita, jeden ze zájemců vytáhne olejovou měrku. To je vše.

Klientka se ptá “A můžeme si ho nastartovat, jak jsme se domlouvali?” “Ale jistě, jestli máte startovací kabely..” 

My je samozřejmě máme, počítali jsme snad opravdu se vším. Popojíždím  tedy se svým poblíž  zaparkovaným autem k Tranzitu, připojujeme  kabely…Po cca 10 minutách, kdy akumulátor Tranzita konečně  ožije se jej konečně daří nastartovat..Klientka mezitím odbíhá registrovat se do dražby.

Motor dodávky zpočátku trochu kucká, po chvíli se však “srovná”. Mám za to, že je to především důsledek dlouhého odstavení. Rychlé obhlédnutí  motorového prostoru- nosníky, nádobka s chladicí kapalinou, nádobka s kapalinou servořízení..pak vyzkoušet  osvětlení, zatočit  volantem do krajních poloh rejdu, obejít  karoserii měřičem tloušťky laku.

Zatím žádná hrůza, normální  firemní dodávka.

Ostatní zájemci se tváří, jako kdybychom přišli každý  z jiného světa. Svítím si dokonce do motoru i baterkou!

Nevídané…

Rychlá demontáž  krytu pod volantem a připojení  diagnostiky. Volba “Ford Evropa- Rychlý test”…10 %…30 %…100 % OK. Kupodivu vše se jeví v pořádku, v žádné z jednotek vozidla není chybové hláška, akumulátor byl sice  vybitý, ale nějaké napětí ještě  pořád  měl a zapsané chyby jen tak  nemizí..Pokračuji volbou  jednotky motoru (PCM), parametr “korekce vstřikovačů” – nevypadají tak zle, těch 100 tisíc km  a něco nájezdu  nejspíš opravdu odpovídá!  Mlčím však, protože si mě najala klientka a nebudu  přece rozdávat rozumy ostatním.

Je 9,40.

Jeden z pánů od exekutora volá “mám pokyn od našeho právníka ukončit prohlídku!”   Vida, z hodinové prohlídky je tedy nakonec  možná 20  minut čistého času na kontrolu vozu. Dražba je vždycky “zajíc v pytli”, ale tohle?

Moment ještě..” Odtrhnu poklice na zadním a předním kole, posvítím  baterkou – brzdové obložení  vpředu i vzadu ještě dobré, kotouče orezlé, tlumiče netečou…OK. Vytahuji  ze svého auta “karimatku” a lehám pod dodávku. Z motoru ani převodovky nic neteče…

A to už je opravdu “konečná” celé prohlídky!

Přesunujeme se  tedy do protější budovy, kde se bude dražit.

Nejprve Sharan a nějaké drobnější věci. To nás nezajímá, takže celkem v klidu sděluji klientce  zjištění a názor je – do 100 až 110 tisíc korun lze přihazovat bez problému, kolem 120 pak určitě přibrzdit  a cca nad 130 je cenový  strop, maximálně 140, víc to nedává  smysl. Vozidlo potřebuje komplet nové pneumatiky a základní provozní servis, celkem minimálně 15 klidně  20 tisíc, k tomu končící “technická” za 3 měsíce, jediný klíč (určitě je potřeba nechat udělat druhý, byť třeba bez dálkového ovladače..) – “pár peněz” to ještě spolkne a přes veškerou snahu při takovéto bleskurychlé prohlídce nelze vyloučit další rizika a potenciální problémy.

Zjišťujeme, že o dodávku je 12 zájemců. To není dobré.

Licitátor hlásí “Vyvolávací cena je 38 tisíc, začneme na 45. Dá někdo víc?” “Padesát!” ozve se vedle. “Pán nabízí padesát, dá někdo víc?”

“Devadesát! “ ozve se pán vzadu.

A sakra, to se nám  nějak rozjeli!

“120-130-140-150” “Dá někdo 155?”  V této chvíli jsme už zjevně  skončili, tohle dál  nemá smysl. “165?” “Ano, 165…” Vytáhlý  padesátník v mikině vedle nás “Sto sedmdesát!”

Přiklepnuto pánovi za 170 tisíc, splatno v hotovosti na místě.  To už je naprostý nesmysl. Za  cca 2 minuty je vydraženo, za cenu o které lze pochybovat, zda je vůbec pro kupujícího zajímavá. Přitom nikdo z dražitelů auto ani pořádně neviděl, o alespoň krátké zkušební jízdě nemluvě. Kdybychom  předmět dražby vlastním úsilím a vlastními pomůckami  nenastartovali, nikdo by se ani nepřesvědčil, zda je vozidlo vůbec pojízdné.

Na dražbě

 

Rozhodně šlo o zajímavou zkušenost a  hlavně praktický test, zda lze v podobných podmínkách alespoň odhadnout reálný technický stav vozidla.

Jde to, rádi si to třeba v budoucnu zopakujeme. Chce to  ovšem dobrou přípravu, znalosti  a počítat rovnou s nejhoršími podmínkami na místě.

Označeno v Aktuálně